Jak jsem nekoupil Tondu

Ani nevím proč, ale jednoho dne jsem otevřel bazoš a začal hledat svůj vysněný elektro skútr – oficiálně vedený jako elektrokoloběžka. Hned první inzerát mi padl do oka. Pán nabízel krásný stroj za desetinu původní ceny, prý nevhodný dárek. To znělo až podezřele dobře, ale zároveň neodolatelně.

***

Druhý den jsem neváhal, pánovi zavolal a domluvili jsme se. Nabízel i dopravu, a protože měl bydliště skoro 200 kilometrů ode mne, poslal jsem mu peníze aspoň na převoz. Byla středa a pán mi slíbil, že v pátek poputuje Tonda poštou ke mně. Nejpozději v úterý měl dorazit.

***

Úterý ale přišlo a Tonda nikde. Ve středu mi pán volal celý nešťastný – prý jeho syn popletl adresu a balík se vrátil zpět. Divné, ale stane se, řekl jsem si. Ještě zvláštnější ale bylo, že ani koncové depo, ani naše depo o žádném Tondovi neslyšelo.

***

Pán přislíbil, že příbuzný pojede přes Chrudim a Tonda ke mně dorazí v neděli. Navíc mi chtěl odečíst z kupní ceny už zaslané peníze na dopravu. Vypadalo to, že vše dobře dopadne. Jenže ve čtvrtek večer mě přepadla myšlenka – co když příbuzný nakonec pojede jinudy?

***

Přesně to se stalo. V pátek ve 13:00 mi přistála omluvná SMS a během hodiny mi peníze připsal zpět na účet. Jenže zároveň se objevil znovu ten samý inzerát – se stejným textem i cenou. V historii Google jsem navíc našel, že tenhle inzerát se objevil už šestkrát!

***

Napadlo mě, že bych si mohl dopravu zařídit sám. Zavolal jsem tedy prodejci znovu, ale marně – moje číslo už měl zablokované a na SMS nereagoval. Bylo to tedy šméčko? Nebo jen velký smolař, který se bál dalšího trapasu? To už se asi nikdy nedozvím.

***

Vím ale jedno – Tondu jsem nekoupil a musím hledat dál. Na internetu se vyplatí mít oči otevřené, i když touha po vysněném stroji je velká. A tak můj vysněný elektro skútr zatím zůstává jen snem a příběhem, který vám teď vyprávím.