Dobrý den, milí čtenáři!
Rád bych se s vámi podělil o své sobotní ráno, které jsem opět prožil díky mým milovaným kočičím společníkům – Lindě, Šmoulince, Elis a kocourovi Bédovi. I když jsem si myslel, že sobota je den, kdy si mohu trochu přispat, mé čtyřnohé děti mě rychle vyvedly z omylu.
Je sobota, 6:00 ráno. Slunce teprve začíná vykukovat za obzor, ale naše kočičí banda už je v plné pohotovosti. Zdá se, že jejich vnitřní hodiny jsou přesnější než jakýkoli budík. První se na scéně objevuje Linda, která se svým jemným mňoukáním a něžnými doteky tlapek snaží naznačit, že by bylo načase vstát. Její technika je spíše laskavá, ale přesto účinná.
Když mé první pokusy o ignorování nevedou k požadovanému výsledku, nastupuje Šmoulinka. Ta je na rozdíl od Lindy mnohem důraznější. Její strategii tvoří hlasité mňoukání, které se nedá přeslechnout. Přibližuje se k mé hlavě a mňouká mi přímo do ucha. Tento zvuk je sice o něco méně něžný, ale zato neuvěřitelně efektivní.
Mezitím Elis, naše energická kočka, přichází s vlastní metodou. Její specialita je skákání na postel a elegantní procházení se po mém těle. Cítit, jak po mně chodí kočka, je něco, co mě zaručeně probudí. Elis má zvláštní talent na to, jak našlapovat tak, aby mě co nejrychleji vyhnala z postele.
A pak je tu Béďa, náš kocour, který se rozhodne, že bude poslední kapkou. Přijde ke mně a lehne si mi přímo na hrudník, kde začne příst jako motorová pila. Béďa je velký a těžký kocour, takže jeho přítomnost na mém hrudníku už opravdu nelze ignorovat.
Kombinace těchto čtyř kočičích budíků je naprosto nezastavitelná. Jakmile se mi podaří otevřít oči a uvědomit si, že je opravdu ráno, všichni čtyři se na mě podívají s očekáváním a jejich pohledy jasně říkají: „Snídaně, prosím! A hned!“
Je fascinující, jak pevně mají naše kočky zakódováno, že 6:00 ráno je čas snídaně, bez ohledu na to, zda je pracovní den nebo víkend. Jejich nemilosrdná přesnost mě každé ráno připomíná, že být kočičím páníčkem je závazek na 24/7.
Takže i dnes jsem vstal v 6 ráno, připravil jejich oblíbené krmivo a pozoroval, jak se všichni s radostí pustili do jídla. Jejich spokojené předení a mlsné tlapky mi vždycky připomenou, proč je tak miluji. I když bych si občas rád přispal, jejich ranní budíček má něco do sebe – přináší mi úsměv a radost už od brzkého rána.
Přeji vám všem krásnou sobotu a nezapomeňte se těšit z maličkostí, i když to znamená vstávat dřív, než byste chtěli!
S láskou,
Honza