Na elektrokole po Železných horách: když cesta je radost

Na přání rodičů jsem naplánoval cestu z Chrudimi do středočeských Vrdů. Navigace mi nabídla tři možnosti: kratší, riskantnější trasu přes hlavní tahy, nebo delší, ale bezpečnější cestu přes krásy Železných hor. Volba byla jasná – bezpečnější a přírodou.

***

Vyrazil jsem na svém věrném elektrokole, které jsem si pořídil z bazaru. O tomhle kousku a jeho eskapádách pravidelně točím videa na svém YouTube kanálu youtube.com/@radiovambi. Kolo sice něco zažilo, ale pořád má dost šťávy na pořádný výlet.

Cesta vedla přes lesy, louky a vesničky, kde na mě dýchala ta pravá atmosféra Železných hor. Překvapilo mě, jak rychle cesta ubíhala. Kopce, které by normálně znamenaly funění a tlačení kola, jsem díky elektrickému pomocníkovi zvládal jako nic. Už po pár kilometrech jsem si říkal: „Tohle je jízda!“

***

Cesta zpátky byla možná ještě krásnější. Slunce se pomalu sklánělo k obzoru a já se odhodlal vyšlápnout podhořanské serpentýny až nahoru. Trochu potu, ale obrovský pocit vítězství! Pak už jen svižný sjezd a jízda po silnici I/17, kde mě auta míjela s respektem – a já si užíval každý metr domů.

***

Výlet na elektrokole po Železných horách byl nádhernou připomínkou toho, že stačí vyrazit. Příroda, sport a radost z pohybu dělají divy nejen s tělem, ale i s hlavou. A moje "kolo z bazoše" si zase připsalo další krásnou kapitolu.