Něco ke čtení
Když všechno děláte správně – a přesto přibíráte
Od prosince jedu podle přísné diety. Žádný alkohol, žádné tučné maso, bílé pečivo ani sladkosti. Místo toho ryby, luštěniny, zelenina a pohyb. A přesto má váha roste. Jsem živoucí důkaz toho, že i správná životospráva může mít překvapivě opačný efekt – a že cesta k obezitě může být dlážděna těmi nejzdravějšími úmysly.
Jak to všechno začalo
Poslední dva roky jsem tělu moc nedal – málo pohybu, hodně stresu a jídla, které nemělo v mém jídelníčku co dělat. Výsledkem byla steatóza jater, a to ve fázi, kdy už stačil krůček k cirhóze. Lékař to řekl jasně: buď změna, nebo průšvih. A tak začal můj boj.
První úspěchy, první naděje
Začátek byl nadějný. Dieta s omezením tuků a cukrů, absolutní stopka alkoholu. Tři měsíce a šest kilo pryč. Na pohled to vypadalo slibně, ale krevní testy nadšení brzdily. Játra se tvářila, že se jich to netýká. Přesto jsem měl motivaci pokračovat dál.
Objev ryb a přechod k rostlinné stravě
Ve druhé fázi jsem objevil kouzlo rybího masa. Tuňák, losos, treska, makrela – lehké, zdravé, chutné. Z jídelníčku zmizely uzeniny, vepřové, bílá mouka. Začaly přibývat luštěniny, oves, tofu a postupně i úplné vynechání masa. Do toho pravidelné cyklovyjížďky. Čistá disciplína.
A pak přišla ledová sprcha
Jenže pak přišlo vážení. Čísla nelhala – váha se vyšplhala nebezpečně blízko stovky. Nechápal jsem to. Přepočítával porce, analyzoval jídelníček, kontroloval kalorie. Nic. Tělo se rozhodlo, že si pojede po svém. A já měl chuť se na to všechno vykašlat.
Když vám radí každý
V tu chvíli se ze všech známých stali nutriční specialisté. „Máš málo bílkovin.“ „Jíš moc často.“ „Nejez večer.“ „Víš, že luštěniny nadýmají a zpomalují metabolismus?“ Všichni najednou vědí, co dělám špatně – ale žádné řešení nefunguje.
Co mi tahle cesta zatím dala
Naučil jsem se číst etikety, rozumět složení potravin, plánovat jídlo dopředu. Vím, jak chutná dobrý hummus i jak se pozná čerstvá ryba. A hlavně – vím, že zdraví není jen o číslech na váze. Játra se možná pomalu lepší. A i když mám pocit, že moje tělo hraje jinou hru, nevzdávám to.
Pointa? Nečekejte ji
Tohle není příběh s happy endem. Není to inspirativní text, po kterém zhubnete do plavek. Je to realita člověka, který se snaží zachránit, co se dá. A i když má pocit, že prohrává, ví, že zůstat v tom starém režimu by bylo definitivní K.O.
