Jak jsem se na to (ne)obul

Poprvé mě to napadlo v roce 2022. Byl to takový spontánní „aha moment“, který přišel mezi třetím a čtvrtým šálkem kávy při čtení nějakého článku o přirozeném způsobu života. Řekl jsem si: „A co kdybych zkusil chodit bez bot?“ Jenže tehdy jsem to vzdal ještě dřív, než jsem stihl vyběhnout z města. No, nováček no…

O rok později už to ale bylo jiné kafe. Od půlky března do půlky října jsem neobul nic, co by mě oddělovalo od matičky Země. Bos, hrdě a bez výčitek. A od té doby se to opakuje každou sezonu – a je to čím dál lepší.

Zdravotní výhody? No jasně, a nejsou jen do počtu

Chodit na boso má víc benefitů než jarní detox v raw restauraci. Tady je pár kousků z mé oblíbené sbírky argumentů:

• Přirozenější držení těla: Najednou zjistíte, že máte páteř. A že ji jde narovnat.
• Posílení svalů na nohou: Ty svaly, které v botách přežívají v permanentní dovolené, se konečně naučí pracovat.
• Zlepšení rovnováhy: Po pár týdnech se můžete klidně přihlásit do kurzu slacklinu.
• Masáž zdarma: Každý kamínek je jako miniaturní fyzioterapeut. Občas sice sadista, ale pořád zadarmo.
• Zemní uzemnění (grounding): Tohle zní jako ezo, ale věřte, že kontakt se zemí má něco do sebe. A ne, Wi-Fi přes chodidla to fakt neruší.

Bosá turistika – pro masochisty i požitkáře

Pokud si myslíte, že se bosky dá chodit jen na trávníku mezi paneláky, dovolím si nesouhlasit. Vyrazil jsem na několik kratších i delších výletů – a světe div se, nohy to nejen přežily, ale i nadšeně tleskaly (v duchu, samozřejmě). Doporučuju hlavně lesní cesty, měkké stezky a občas i nějaký ten brod.

Pravda, dlažební kostky v historických centrech měst zůstávají výzvou. A občas se lidi tváří, jako bych si zapomněl nejen boty, ale i rozum. Ale co, každý máme nějakou úchylku. Někdo sbírá známky, já sbírám puchýře.

Praktické rady pro začátečníky

Jestli vás to taky láká, tady pár rad z terénu:

• Začněte pozvolna: První den dejte nohám volno jen na pár minut. Nepřepalte to, nejste Rambo.
• Sledujte povrch: Sklo není přítel. Ani kopřiva. Ale všechno ostatní je fair game.
• Vezměte si náhradní obuv: Pro případ, že vás bosý život přestane bavit už u zastávky autobusu.
• Ignorujte pohledy: Lidi si zvyknou. A nebo taky ne. To už není váš problém.

Závěr (bez ponožek)

Chodit bos mě naučilo zpomalit. Dívat se pod nohy (doslova) a vnímat svět jinak. Je to návrat ke kořenům, doslova i obrazně. A navíc – letos už vím, že vydržím až do zimy. Možná si pak pořídím sněžnice... ale bez ponožek, samozřejmě.