Ve své další astrální cestě jsem se ocitl na Tahiti – mezi palmami, oceánem a lidmi, kteří jako by mě už dávno znali. Je to neuvěřitelný příběh o návratu domů, o zraněném průvodci Tomíkovi i o tom, že vesmír někdy odpovídá rychleji, než čekáme…

Dneska v noci jsem měl astrální zážitek, na který asi dlouho nezapomenu. Ocitl jsem se v místě, které ve skutečnosti neexistuje — a přesto bylo tak reálné, že jsem cítil vůni vzduchu i chlad kamene pod nohama.

Ještě před pár lety bych nevěřil, že někdy dokážu žít bez léků na tlak, inzulinové rezistence a dalších zdravotních problémů. Stačila jedna životní prohra, přestěhování z velkoměsta do maloměsta a popud kamarádky Ivety. Spustilo to řetězec změn, které mě dovedly k tomu, že dnes se cítím zdravý, fit a mám tlak jako mladý kluk – a to bez pilulek.

Někdy se věci prostě nestanou tak, jak bychom čekali. Měl to být příběh o mém novém elektro skútru, který jsem si vysnil a už mu říkal Tonda. Nakonec se z něj ale stala malá lekce o důvěře, inzerátech a šikovnosti některých prodávajících.

Představte si, že máte možnost prožít svůj poslední den přesně tak, jak byste si přáli. Žádné velké gesto, žádné slavnostní rozloučení – jen obyčejná sobota plná výletu, smíchu, vůně lesa, ptačího zpěvu a milované přítomnosti někoho, kdo je vám blízký. Tak nějak si svůj poslední den představuji já…

Změna stravování u mě nikdy nevychází z módních trendů. Vždycky za tím stojí zdraví. Po dvou týdnech „rebelie“ plné masa, uzenin a bílé mouky mi tělo jasně naznačilo, že touhle cestou už jít nechce. A tak jsem se rozhodl. Pomalu, s rozumem – ale důsledně. Maso šlo ze stolu a moje lednice se proměnila v zeleninový ráj. Výsledek? Cítím se líp než kdy dřív.

Na louce mezi stromy dnes potkal jeden elektrikář svůj životní příběh — a jednoho malého zvědavce. ⚡🌳 Přečti si příběh, který tě dostane!

Když všechno děláte správně – a přesto přibíráte

Nespavost aneb Klub čtyřhodinových bdělých hrdinů

Kdysi jsem se smál lidem, kteří si stěžovali, že je „ovlivňuje počasí“. Teď vím, že počasí neovlivňuje jen náladu – ale celý den, rytmus těla i myšlení. Když se blíží bouřka, cítím to dřív než předpověď v televizi. A přiznávám: nejsem to ten den úplně já.

Léto bez bot? Proč ne! Chodit bosky je totiž nejen příjemné, ale taky zdravé, levné a občas i docela legrační. Moje nohy to zažívají každoročně – a začalo to jako bláznivý nápad v roce 2022. Dnes už je z toho tradice. Tady je moje osobní cesta od prvního opatrného kroku až po bosou turistiku, která má (nejen) terapeutický účinek.

Každý den vyrážím na svém čínském elektrokole vstříc rozhlasovým vlnám. Půlhodinka ve společnosti smogu, nepředvídatelných důchodců a pumpičkářů je sice adrenalinovější než rallye Dakar, ale kdo by si stěžoval, že?