Nostalgie v nás stále je. My, AM nadšenci, po večerech stavíme a ladíme antény, abychom z éteru vylovili ta poslední rádia, která na středních vlnách ještě vysílají. Je velká škoda, že už k tomu dávno nestačí jen trocha štěstí a obyčejná feritová anténa ze starého tranzistoráku. Když dnes prohledáváme ztichlé pásmo na přijímačích jako je ATS25X2, nevyhnutelně se vkrádá otázka: Proč v Evropě tato technologie pomalu umírá, zatímco ve Spojených státech je AM rádio stále živé?
Nabízí se vysvětlení, že za to může evropská neochota modernizovat a přejít na americkou vysílací normu. Z technického hlediska je pravda, že americký frekvenční krok 10 kHz (v pásmu 535–1705 kHz) poskytuje o něco větší šířku pásma pro modulaci než evropských 9 kHz (531–1602 kHz). Tento rozdíl v normě ale za zánikem nestojí. Evropský krok 9 kHz byl po druhé světové válce zvolen primárně proto, aby se do omezeného spektra vtěsnalo více stanic a zajistilo se národní pokrytí. Proč tedy dnešní AM éter zeje prázdnotou? Fakta ukazují na odlišnou realitu obou trhů.
Skuteční zabijáci evropského AM
Rozdíl mezi přežitím a zánikem středních vln neleží v kilohertzech, ale v penězích a historickém přístupu k vysílání.
Státní molochy vs. lokální byznys: V Evropě byly střední vlny historicky doménou obřích, státem vlastněných vysílačů s obrovským výkonem (často i stovky kilowattů), které měly spolehlivě pokrýt celé státy. Když se evropské vlády rozhodly přesunout veřejnoprávní vysílání na kvalitnější FM a posléze na digitální DAB+, prostě tyto infrastruktury vypnuly. V USA naopak AM pásmo odjakživa patřilo tisícům soukromých, malých komerčních stanic, které si své lokální posluchače (např. pro zprávy, talk show a sport) drží dodnes.
Astronomické účty za elektřinu: Provozovat masivní evropské vysílače stojí obrovské peníze za spotřebovanou energii. Pro státní rozpočty to v době levnějšího FM a DAB+ vysílačů přestalo dávat ekonomický smysl.
Evropský diktát DAB+: Automobilky dnes v Evropě z nových vozů AM přijímače masivně vyřazují. Důvodem je jednak rušení od moderní elektroniky elektromobilů, ale především silný politický tlak Evropy na povinnou implementaci digitálního standardu DAB+ v autorádiích. Pokud si stanici nenaladíte pohodlně v autě, ztrácí pro ni komerční vysílání značný smysl.
Zahozená šance pro komunitní rádia
Tady se dostáváme k jádru problému. Když státní molochy pásmo opustily, vznikl obrovský, prázdný prostor.
Z čistě logického pohledu je nesmírná škoda, že tento uvolněný prostor nebyl předán těm, kteří by si ho vážili – malým komunitním rádiím, lokálním nadšencům, tvůrcům nezávislých podcastů, nebo sezónním projektům. V USA existuje vysílání v režimu tzv. „Part 15“, které umožňuje bez složité byrokracie provozovat nízkovýkonné AM vysílače pro velmi lokální účely – od informací v univerzitních kampusech po malá sousedská rádia. Náklady na malý AM vysílač s dosahem několika kilometrů jsou zlomkem toho, co stojí velká infrastruktura, a komunita by je bez problémů utáhla.
V Evropě ale chybí legislativní vůle a flexibilita. Místo aby regulátoři pásmo uvolnili, zjednodušili licenční procesy a předali ho lidem, kteří by mu vdechli nový život, nechávají ho raději ležet ladem jako opuštěný technologický skanzen.
Zánik středních vln v Evropě tak není ani tak technologickou nutností, jako spíše úřednickým rozhodnutím a nedostatkem představivosti. Nezbývá nám tedy nic jiného, než dál stavět drátové antény, ladit citlivé přijímače a s nostalgií lovit to málo, co v éteru ještě zbylo.
